Malajsijský ráj Langkawi, část druhá
Langkawi tvoří 99 ostrůvků a ostrovů, z nichž největší nese stejné jméno jako celé souostroví. Nevím jak vás, ale mě hryže, že si Malajci nebo jiný mořeplavec nedal tu práci, aby našel ještě jeden sebemenší ostrůvek a zaokrouhlil se tak celkový počet.
Jak staří mazáci si půjčujeme podruhé (v životě) motorku. Muslimské prodavačky, zahalené alespoň v šátku, kterým tipujete tak 14 let, nám pronajímají motorku a zaujatě vysvětlují, jak doplňovat benzín.
Cílem je pro nás severozápad ostrova. Cesta nás vede serpentýnkami k SZ zálivu. Tam nás ale bezpečák odmítá pustit byť jen na parkoviště, protože vše za jeho zády patří soukromému hotelovému resortu. Cestou zpět mi GPS na telefonu ukazuje trasu, která je viditělně přehrazená betonovými zábranami. Motorkou však projíždíme. Evidentně nebylo v zájmu majitele golfového hriště nechat jej protnou silnicí, takže po pár stech metrech dojíždíme na úplný konec silnice, jejíž stavbu evidentně někdo rázně zastavil. Slézáme a objevujeme se na zajímavé opuštěné oblázkové pláži, kam bychom se naopak nikdy nedostali, kdybychom úzkostlivě sledovali zákazy a závory.
O pár kilometrů dál vidíme jen tak mimochodem další úchvatný vodopád, kde drzá opice ukořisťuje náš obal od sušenek.
Míříme na vodopády "Seven Wells", ve kterých se dá koupat a dokonce přejíždět z jednoho jezírka do druhého po zadku jako na přírodním tobogánu. Dostat se k nim v tom horku ale vyžaduje dost síly, především té psychické. Odsud se nám nechce odejít, čirá voda nás osvěžuje a výhledy nás už ani nebaví fotit. Naživo je jediný způsob, jak si tohoto místa užít.
Že jsou Malajci fajn, nám potvrzují i paní z bufetu, když nám zapomenutou trojnožku o tři hodiny později vrací a neskrývají radost, že se vrátila do rukou majitele.
SkyCab, na ostrově nejoblíbenější atrakce, přichází s dalším nej: cena. Neochotně platíme 35 ringitů za osobu za tu nejlevnější variantu lístku. V ceně je i 3D film projížďky na horské dráze v sálu s kupolovitým stropem. Že technologie zde zobrazuje virtuální realitu věrně, dokazuje i Pavlina mírná nevolnost po shlédnutí pětiminutové projekce.
Cesta lanovkou je impozantní. Jedeme s chlapíkem a dvěma muslimkami s ním, všichni přibližně v našem věku. Přemýšlíme, jestli má dvě manželky, nebo alespoň jedna je jeho sestra. Ptát se moc ani nedá, anglicky se tihle tři umí bohužel jen usmívat. Za pár minut jsme nahoře.
Druhá atrakce, Skybridge, vyžaduje dodatečné vstupné. Přímo na vrchu stojí most, který nevede nikam kromě vyhlídkové terasy na jeho konci. Konstrukce, lokalita i tvar mostu zvlněného do tvaru písmena S v člověku mísí emoce. Cítíte hrdost na náš živočišný druh a čeho jsme schopní ve stejnou chvílí s pocitem strachu o vlastní bezpečí, když se díváte přes posklenné okna v podlaze mostu na dno kaňonu 100 metrů pod vámi.
Že panoramata odsud jsou nejlepší na ostrově a romantická atmosféra ve vzduchu přímo visí, dokazuje svým pokleknutím i jeden Číňan. Jeho šokovaná snoubenka je se slzami dojetí v oblacích hned dvakrát.
Zpátky jedeme až po západu slunce. Asfalt na cestě je sice rovný, ale všudypřítomný hmyz, serpentýny, opice kterým troubení je ukradené a krávy přes cestu, na které si troubit netroufnete, helma bez ochranného plexiskla a naše světlo svítící do korun stromů namísto na cestu spolu vytváří ne zrovna bezstarostnou jízdu.
Ve městě se ptáme v desítkách agentur na cenu Island hoppingu neboli výletu lodí po třech ostrovech. Na tripadvisoru jsme se dočetli, že obvyklá cena je do 35 ringitů, tak těch po věrnostní slevě 42 za osobu z našeho ubytka nám jako tak dobrá nabídka nepřijde. Nacházíme nakonec dvě cestovky, každá nabízející výlet za 30 ringitů. Všichni prodejci nás ujišťují, že jejich průvodce mluví anglicky a kolik se toho tak nedozvíme. Ostatní služby jsou popisovány zcela identicky napříč spektrem. Jediný viditelný rozdíl se zdá být čas odjezdu. Protože se vyzvednutí i dovezení zpátky jednoduše může o čtvrt hodiny posunout v obou směrech, ani zde není rozdíl. Jak jsme později zjistili, dvě nebo tři agentury sdílí jedinou loďku, takže stejný servis můžete mít různě draho. Námořník samozřejmě anglicky nemluví ani slovo, stejně jako ostatní jeho kolegové.
Stojí to za to. Na Pregnang Virgin Island ("Ostrově těhotné panny", tentokrát se ale nejedná o Pannu Marii, ale elfku ze starých legend) se koupeme v sladkovodním jezeře a pak si necháváme chodidla masírovat stovkami rybek velikosti pstruha. Pozorování divokých orlů u ostrova Singa Besar (v překladu "Ostrov velkých lvů"), jak si loví ryby je jednoduše skvělé. Na pláži na třetím ostrově Berah Basar (neboli "Ostrov vlhké rýže") nám vyhrazená hodinka utíká jak voda. I když ležíme ve stínu, bez opalovacího krému bychom byli jak topinky.
Poslední den jdeme na oběd do restaurace. Dozvídáme se ale, že hlavní jídlo začnou vařit až za několik hodin. Posouváme se tak v čase zpět a objednáváme si dvě snídaně. Nakonec se z toho vyklube kulinářské okénko, kdy na to jak se vyrábí malajské palačinky tvaru rybářské sítě, se musíme podívat do kuchyně. Že jsme podali obdivuhodný výkon dokazuje krabička s našimi palačinkami, kterou nám dali na cestu zcela zdarma.
Rušíme partu taxíkářů krátící si čekání na zákazníky hraním šachů. Na letiště nás veze řidič, který náhodou mluví velmi dobře anglicky. Bezvadně se bavíme. Vysvětluje nám třeba pravidla mnohaženství nebo že na Langkawi, kde bez klimatizace jsme byli ochotni zaplatit za stažení z vlastní kůže jsou dvě sezóny - "hot", kterou jsme zažili my a "very hot".
Roční období "very hot" si představit neumíme. Stejně tak on nechápe, že toho času v Česku je chladněji, než v jeho domácí ledničce. Za to by byl ochoten zaplatit naopak on.
Na Langkawi jsme jeli s nízkými ambicemi, co se turistiky nebo i samotného klidu týče. Po týdnu jsme ale odjížděli odpočatí a bohatí o zážitky, které nikde jinde na tak malé ploše pohromadě nenajdete. Pokud se tak objevíte někde poblíž, vyhraďte si pár dnů na Langkawi. Cesta na ostrov ať už letecky nebo lodí je velice levná a ostrov stojí za vynaložené úsilí.
